Další alternativní pohonné hmoty

Biometan, BioCNG

Kromě využití surového bioplynu pro vytápění nebo společnou výrobu elektřiny a tepla je další možností vyčištění surového bioplynu na kvalitu potrubního zemního plynu a následná distribuce vyrobeného biometanu pomocí stávajících plynovodů k přímé spotřebě nebo po stlačení plnění BioCNG do vozidel s pohonem na zemní plyn. Biometan /Bioerdgas, Green Gas/ je tedy bioplyn upravený na kvalitu a čistotu potrubního zemního plynu, tzn. minimálně 95% CH4. Jedná se o domácí, obnovitelný zdroj energie, ve srovnání se zemním plynem je biometan obnovitelný zdroj s nulovými emisemi oxidu uhličitého. BioCNG je v Evropě využíván ve Švédsku, Švýcarsku, Německu, Rakousku nebo Španělsku.

Zkapalněný zemní plyn - LNG

Na LNG (Liquefied Natural Gas) dnes ve světě jezdí přibližně několik tisíc vozidel, nejvíce v USA. LNG je téměř 100% metan, který je zchlazen na -162°C při atmosférickém tlaku.
LNG je studená, namodralá, průzračná kapalina bez zápachu, nekorozívní, netoxická, s malou viskozitou, zaujímá cca 600 x menší objem než plynný zemní plyn.
Hlavní výhody LNG jsou vysoce čisté palivo, vysoká hustota energie (srovnatelná s ropnými látkami) a s tím související větší dojezd vozidla na LNG oproti CNG, bezpečnější provoz (vyšší zápalná teplota LNG oproti benzínu). K nevýhodám LNG patří uchovávání za velmi nízkých teplot, odpar z nádrže při delší odstávce vozidla a složitější a nákladnější technologie v porovnání s CNG.

Biopaliva – bionafta, bioetanol

Biologický materiál může být užíván jako pohonná hmota několika způsoby.
Rostlinné oleje (řepka, slunečnice, sója …) mohou být přeměněny na náhradu nafty, která může být užívána ve směsi s klasickou naftou nebo přímo jako čistá bionafta.
Cukrová řepa, obilí a další rostliny mohou být prostřednictvím fermentace přeměněny na alkohol - bioetanol -, který může být užit jako součást benzínu, nebo přímo v čisté formě jako motorové palivo. Budoucí vývoj umožní ekonomicky vyrábět bioetanol ze dřeva nebo slámy.
Vyšší podíl biopaliv je limitován velikostí obdělávaných ploch, z krátkodobého pohledu je jejich využití nejsnažší. Mohou být užívána ve stávajících vozidlech a distribuční systém nevyžaduje nákladné investice.

Vodík / Palivové články

Využití vodíku v dopravě je v podstatě dvojí.

1. Spalování vodíku v klasických motorech

Vodík (stlačený CH2 nebo zkapalněný LH2) se spaluje obdobně jako běžné pohonné hmoty. Při spalování vodíku vzniká jenom neškodná voda a malé množství kysličníků dusíku. Tento způsob má v současnosti ovšem dvě podstatné nevýhody - výroba vodíku je v dnešní době drahá, vodík ve směsi se vzduchem je silně výbušný.

2. Využití vodíku v palivových článcích

Pohonnou jednotkou ve vozidle elektromotor a elektřina pro něj je, na rozdíl od elektromobilů poháněných akumulátory, vyráběna přímo ve vozidle v palivových článcích. Elektřina vzniká exotermní elektrochemickou reakcí samotného vodíku (stlačeného nebo zkapalněného), nebo vodíku chemicky vyvinutého rovněž v automobilu (např. ze zemního plynu, metanolu, benzínu apod.) s kyslíkem (ze vzduchu). Kromě elektřiny vzniká také voda nebo vodní pára. Nejedná se tedy o spalování paliva, nýbrž o chemickou reakci - opak elektrolýzy.
Proti klasickým akumulátorům elektromotorů mají palivové články řadu výhod, především vyšší jízdní dojezd, ekologickou čistotu, vyřazené palivové články nezatěžují životní prostředí těžkými kovy jako klasické olověné akumulátory.
Řada světových automobilek již řadu let palivové články pro automobily vyvíjí, několik desítek automobilů již v praxi jezdí.

Elektromobily

První elektromobily jezdily již před více než 100 lety.
V současné době je elektromobilita žhavým tématem, mediálně atraktivní a populární image záležitost. V řadě zemí běží pilotní projekty na zavádění elektromobilů do praxe, především ve světových metropolích. Výhody jsou vyšší účinnost ve srovnání se spalovacím motorem, minimální emise, bezhlučnost, nezávislost na ropě. K hlavním nevýhodám elektromobilů patří malý počet dobíjecích stanic, pomalé plnění baterií, malý dojezd, vysoká cena vozidel, chybějící legislativa, nejednotnost komponentů např. dobíjecích koncovek.

Hybridní vozidla

Hybridní vozidla jsou možnou alternativní technologií pro blízkou budoucnost. Zachovávají výhody benzínových (naftových) motorů a elektromobilů a zároveň potlačují jejich nevýhody.
Hybridní vozidlo má 2 motory, spalovací a elektromotor. V závislosti na okolnostech jízdy (akcelerace, nabití) automobil využívá nejvýhodnější režim. Protože dochází k průběžnému dobíjení baterií v průběhu jízdy, baterie mohou být menší (a levnější) než u klasických elektromobilů. Dva motory a další technická vylepšení zvyšují cenu a váhu vozidla.
Na trhu je k dispozici již několik modelů hybridních automobilů.

Propan butan – LPG

Propan butan – LPG je směs zkapalněných rafinérských plynů – uhlovodíků, obsahující převážně propan a butan a menší množství vyšších uhlovodíků, přičemž poměr obsahu propanu a butanu v LPG je v různých zemích odlišný. LPG vzniká při rafinaci ropy anebo jako kapalná frakce separovaná od metanu v průběhu těžby zemního plynu. Za normálních atmosférických podmínek se propan butan vyskytuje v plynné formě. Poměrně snadno, ochlazením nebo stlačením, ho lze převést do kapalného stavu. V kapalném stavu zaujímá pouze 1/260 svého plynného objemu. Snadný přechod mezi oběma skupenstvími je pro praktické využití velmi výhodný. Propan butan je v současnosti nejvíce využívaný plyn v dopravě, jako automobilové palivo je využíván již několik desetiletí. Jedná se o levné, z ekologického pohledu příznivé palivo. Díky vazbě na ropu nebývá LPG považován za alternativní pohonnou hmotu.

Český plynárenský svaz

Jazyk: